Když se zeptáte svých blízkých, známých, ale i neznámých lidí, zda jsou věřící, velmi často dostanete odpověď přibližně této podobě: "Věřím, že se věci a události na světě nedějí úplně náhodile, že existuje cosi vyššího nad námi. Ale nepotřebuju k tomu chodit do kostela, nepotřebuju k tomu církev."
Je takový člověk skutečně NEVĚŘÍCÍ. Těžko.
Víra v něco, ať v boha na obláčku, nebo jen božkou podstatu obsaženou ve všem co nás obklopuje, či jen v sama sebe, v pravdu, či ve spravedlnost.
Snad každý v něco věří. A je pradoxem, že v těžkých chvílích se často k jisté formě motlidby uchylují i ti, kteří se rádi označují za ortodoxní ATEISTY či NEVĚŘÍCÍ.